staré zprávy

Dano cerstva novina:
dnes rano se narodil 16. sambarek - je to samicka a je to vyznamna udalost, neb ji porodila samice Colosa, (pojmenovana podle adresy centra - 52 Soloso Street), ktera se narodila v srpnu 2009 zakladatelce stada samici Falin jako prvni sambar skvrnity narozeny ve stanici Talarak. Tato (zatim nepojmenovana) samicka je tedy vyznamnym prvnim prirustkem druhe generace a to nas posouva zase o krucek dal v zachrane tohoto (podle novych vyzkumu populace v prirode jiz pry take bohuzel) kriticky ohrozeneho druhu.
Novopecenou matku Colosu zatim s jeste nejiste vykracujicim mladetem jsme pro jistotu oddelili do jednoho z postrannich vybehu, aby byly co nejmene ruseny, jak ostatnimi prislusniky stada, tak predevsim probihajici vystavbou novych a rekonstrukci starych vybehu.
Mlade se ma k svetu a prvnicka Colosa se zda byti peclivou matkou. O dalsim vyvoji budeme informovat :-)
Zdravime
Pa
Samička byla 28. května 2011 na MAY DAY PRO FILIPÍNY v plzeňské zoo symbolicky na dálku pokřtěna a dostala jméno TALA.

Ahoj Dano,

Tak se mi konečně podařily unikátní záběry letošních mláďat ohrožených zoborožců rýhozobých (Penelopides panini panini). Fotografie jsou pořízené přímo uvnitř hnízdní dutiny. Mláďata sou tři. Stejně jako loni a předloni, samice snesla 5 vajec z nichž dvě byla neoplozena. Nejstarší je sameček- poznáme ho podle bílého peří na hrudi a na hlavě. Dvě mladší samičky jsou celé černé. Ta nejmladší na snímku není vidět, a ta prostřední se schovává mámě pod křídlem. Mláďata se vylíhla již minulý rok na začátku prosince.

Na nový rok se nám - tří leté samičce 'Princess' narodilo mládě vzácného a ohroženého sambara skvrnitého ( Rusa alfredi). Je to její první. Stádo se nám tedy rozrostlo na 13 zvířat.
Mláďata zranitelné kachny filipínské (Anas luzonica), která se narodila v září minulého roku jsou již téměř k nerozeznání od dospělých.
Za nadaci Talarak bych chtěl poděkovat Faunusu za zaslání preparátu Ivomectin a označovacích kroužků. Obojí našlo široké uplatnění.
Zdravím všechny z deštivých Filipín.
Pavel

26-01-2011

Ahoj Dano,
radostna udalost :-)
tyhle endemicke a ohrozene kacenky filipinske (Anas luzonica) se nam vylihli ve vybehu sambaru skvrnitych (Rusa alfredi) a take se tam vylihli husicky stehovave (Dendrocygna arcuata) sice ne endemicke ani ohrozene ale roztomile :-)
Mladata kachen filipinskych a husicek stehovavych nebudou kridlovana a budou tak moci volne odletet a posilit zplundrovane populace v prirode.
Pavel

26-10-2010

SAMBAR SKVRNITÝ (Rusa alfredi)
Sambar skvrnitý se vyskytuje na Visayanských ostrovech v západních Filipínách. Je silně ohrožený. Jde o malý druh s výškou v kohoutku nanejvýš 70 cm. Na rozdíl od ostatních sambarů má skvrnité zbarvení a jemnou, hustou srst. Dříve se mu říkalo Jelen prince Alfréda.

Jo, a tak jsme se takhle jednoho dne s mým filipínským kolegou Ferdinandem (Dinem) rozhodli, že se zapojíme do úsilí o záchranu těchto úžasných zvířat. Ba co více, vytvoříme pro ně místo, kde se zvířata a lide sejdou v naprostém míru a všeuchvacující harmonii, jakousi ukázkovou stanici. Kousek světa pro místní i zahraniční návštěvníky, aby mohli na vlastní kůži zažít a ocenit tu krásu. Současně aby si uvědomili, jak obrovská ztráta by to byla pro svět, připsat tyto nádherné tvory na černou listinu vyhynulých. Aby byl obrázek harmonie úplný a ukázka biodiverzity více diverzifikována, představili jsme sambarům jejich spolubydlící (například kachny filipínské), kteří s nimi sdílí jejich malý kus světa. Nyní je představujeme také vám. Jsou malí, ale úžasní. Nádherná zvířata. Bohužel každý rok je jich v přírodě méně. Kolik jich v přírodě vlastně ještě zbývá, nemá popravdě nikdo pořádně tušení.
Je zajímavé, že přestože jsou většinou označováni jako lesní druh jelenů, zdá se, že na jedné lokalitě – Hinobaan na jihozápadě ostrova Negros přežívá populace zřejmě ve směsi křovin a travin, které tam zbyly po nešťastném totálním vykácení této lokality, posledního nížinného lesa ostrova Negros. K tomuto vykácení došlo poměrně nedávno, poslední stromy - pralesní velikáni padly pod náporem motorových pil v průběhu 90. let 20. století. Smutné, ale bohužel realita.

Jak jsem dostal od Sambara na pamětnou – aneb Tak dlouho se jelenovi hrozí klackem, až se jelen …
Bylo kolem poledne, když jsem přinesl čerstvé banánové slupky a mladé výhonky bambusu do velkého výběhu ohrožených sambarů skvrnitých (Rusa alfredi) v našem záchranném centru.
Sambaři totiž banánové slupky milují (obzvláště ty začernalé z již přezrávajících banánů). A jelikož rodina predominantně plodožravých zoborožců v záchranném centru nadace Talarak se již rozrostla na 40 jedinců v pěti druzích (z čehož jeden druh je zoborožec Waldenův místně zvaný právě Talarak, nejohroženější zoborožec světa vůbec, další druh zoborožce je ohrožen a další dva patří mezi tzv. zranitelné), máme banánových slupek kolem 35 kg denně.
Sambaří rodinka se nám též, především zásluhou pytláků a lovců trofejí z oblasti Hinobaan na jihozápadě ostrova Negros, rozrostla na plných 11 jedinců a to 7 holek a 4 kluky. Pytláci většinou zastřelí matku a maso prodají na černém trhu se zvěřinou ve městě Cebu na stejnojmenném ostrově. Mládě ponechají svému osudu. Chovná skupina se teď skládá z jednoho dospělého páru, mohutného Sambara a boubelaté Falin, již kolega Dino Gutierrez získal od svého bratrance Carda. Šest sirotků bylo přijatých do centra Talarak v minulém roce a drobná a plachá samička Huya (znamená „plachá“’) přišla letos v únoru. Dvě holky se již narodily v zajetí samičce Falin.
Ok, ale zpět k věci, tedy k útoku. Přišel naprosto neočekávaně nikoli však znenadání. Dvě samice, Princes a Jasmine byli totiž v říji, což se dalo dobře rozpoznat právě podle chování samce Sambara, který vystavoval své zbraně = parohy při každé příležitosti. Když jsem vstoupil do výběhu, abych sambary nakrmil a zkontroloval. Rozrýval zem a drtil kůru stromů parohy, a hrabal a odkopával střídavě levou a pravou přední, tak nějak jako býci ve španělské býčí aréně.
Samec Sambar byl původně velmi plachý jedinec a v začátcích jsme o něj měli obavy, aby si neublížil. Při vstupu ošetřovatele do výběhu se někdy v panickém úprku snažil proskočit ohradu z pletiva. Nicméně časem zkrotl a v průběhu říje začal projevovat známky dominance. Domníval jsem se, že je důležité držet v podvědomí tohoto zvířete, že člověk je nebezpečný tvor. Koneckonců jedním z hlavních smyslů našeho projektu se sambary skvrnitými je právě vrátit tato zvířata zpět do divočiny. Chceme tedy, aby byli divocí a plaší. Respekt a strach z člověka je v tomto případě nejen doporučován, ale dá se říci, že je nezbytným v otázce přežití druhu.
Tak tedy ještě jednou: před polednem 5. dubna jsem takhle vstoupil do obrovského zalesněného výběhu sambarů skvrnitých s jejich oblíbenými banánovými slupkami. V několika minutách jsem byl obklopen většinou jedinců ze stáda, hlavně samicemi, což se samozřejmě Sambarovi vůbec nelíbilo. Začal dělat své obvyklé představení síly a drtil svými parohy kůru vzrostlého mangovníku. Řekl jsem si tedy: ok, kamaráde, také ti ukážu, jakou mám silu. No, a to byla tedy ta základní chyba.
Vlastně to tedy bylo jinak, tedy myslím v mých očích. Rozumíte, já jsem chtěl stále vystupovat jako ČLOVĚK STRAŠNÝ, tedy míněno držeti sambara „plachým“ jelenem, který prchá při prvním spatření člověka. Náš Sambar je v jádru plachý jelen, což se například projevilo při posledním hromadném značení našeho stáda visačkami do uší, kdy začal panikařit takovým způsobem, že jsme se obávali o jeho zdraví. Zkrátka, začal běhat jako pominutý a bezhlavě se snažil „proskočit“ hrazením z pletiva.
V těchto chvílích si vždycky říkám, hej člověče, to je nová zkušenost a je třeba si pamatovat, zapsat a dát vědět světu…
No tak ale, jak to tehdy vlastně bylo… Ha, to víte, nechce se mi jít zpátky do detailů, páč to bylo tak trochu psycho, ale že jste to vy…, udělám výjimku.
Tak tedy vysypal jsem slupky jako každý den, a jako každý den se lačné samice seběhly jako první a cpaly se a já přitom „rutinně“ kontroloval jejich zdravotní stav. A už se šine Sambar – ten dominantní hoch, aby mi znovu ukázal svou sílu. Otrava, říkal jsem si, zase otravuješ a já ti zase musím ukázat, jak jsem „nebezpečný”. No a tak jsem popadl nejbližší větev, co byla po ruce, byla to rozvětvená mangovníková větev, která, věřte, nebo ne, připomínala parohy středního jelena. To když se na to dívám teď zpět. Předtím jsem jednoduše popadl nejbližší věc, která byla po ruce. A s tímto klackem zdviženým nad mou hlavou jsem se rozhodl Sambarovi dát novou lekci naučnou jako kdo je tady pánem a tak…
No, zkuste prosím hádat, co se asi stalo…
Myslím, že z mého předešlého psaní je patrné, že jsem ten, co rozumí zvířatům (to myslím upřímně, neb samozřejmě zvířata nemluví, ale dávají nám jasné signály a kdo jim rozumí, ví určitě více než ostatní lidé.)
Ok. Takže, nasral jsem Sambara. Tlačil jsem ho svou mangovníkovou větví připomínající paroh do ústraní výběhu. VTOM SE TO STALO. Najednou Sambar přestal couvat a co víc, se skloněnou hlavou vyrazil do útoku! A já nebyl na toto připraven!
Zažili jste někdy situaci, že jste si byli něčím jisti najednou? Zčista jasna Vám jde o holý život - PANE BOŽE. Jo, nepřeháním, bylo to tak - ten mangovníkovej klacík okamžitě prasknul pod rozhodným útokem Sambara a v minutě jsem ho měl v „holých dlaních” rozzuřeného a rozlíceného.
Krvavý škrábanec na mé levici je způsobený špičkou parohu, jaksi reflexivně jsem se snažil tu smrtící silu zastavit. Já nejsem žádný hrdina ani zápasník. Já jsem jen takzvaný zoolog, co si myslel, že zvířatům zaručeně rozumí… Jaksi reflexivně se mi podařilo zachytit jeho parohy holýma rukama, samozřejmě nechcete, aby vám tento dominantní samec potrhal břicho, protože upřímně: TO BY BYL váš konec stoprocentně. Musím ale říci, že jakýsi lidský pud sebezáchovy jaksi funguje tak pěkně, že vše bylo záležitostí instinktu = hej, já nechci zemřít!!!
Ještě vás budu chvíli napínat a pak vám pošlu jak to dopadlo. Prozradím jen, že jsme prežili oba - jaá, se třemi dírami v zadku navíc a Sambar o parohy kratši.

(O:
Pokračování příště...

04-08-2010

Nová rozlétávací voliéra v záchranném centru
Nová předintrodukční voliéra už funguje a mám z ní velkou radost (O:
Ok, tady posílám vypouštění ptáků do nové rehabilitační (předreintrodukční voliéry) :-)
Událo se před necelým měsícem a byl to opravdu úspěch. Některé druhy, jako například vzácný endemit holub síroprsý (Ptilinopus occipitalis occipitalis), okamžitě zahnízdily.
Minulý týden jsme tu měli delegaci indických ornitologů z Andamanských ostrovů a voliérou byli nadšeni, a chystají se něco podobného postavit na Nikobarských ostrovech.
31-05-2010

Záchrana prasete visayánského
V současné době je tento vzácný a ohrožený endemit na okraji vyhubení. Nadace Talarak na Filipínách se v současné době snaží vytvořit skupinu nepříbuzných jedinců k záchrannému chovu.
SOUČASNOST CHOVU PRASETE VISAYÁNSKÉHO (Sus cebifrons nigrorum) NA OSTROVĚ NEGROS
V roce 2005 byla pozastavena reprodukce tohoto i několika dalších vzácných a ohrožených endemitů oblasti, a to z důvodu nedostatečné kapacity BCC- NFEFI - centra ve městě Bacolod.
Jak se později ukázalo, tento chybný krok vedl k zapříčinění neplodnosti několika samic obou druhů savců (prasete visayánského a sambara skvrnitého).
Bohužel osobní neshody vedení PBCFI (Philippine Biodiversity Conservation Foundation – nadace, která prakticky řídí a sponzoruje stanici BCC-NFEFI Bacolod) se současným vedením CENTROP (kde je v současnosti ustájena jediná další populace prasete visayánského) vyvrcholily přerušením veškeré kooperace mezi NFEFI a CENTROP.
Všechna prasata visayánská (kromě dvou samic s chybějícími končetinami, přijatých do centra BCC- NFEFI v roce 2006) jsou odchovy od několika zakládajících kusů zvířat – hrozí tedy, že nedostatečná genetická diverzita povede v budoucnu k nechtěné příbuzenské plemenitbě.
V roce 2008 se však naštěstí (opět za pomoci Pola Carino) podařilo objevit samce prasete visayánského u soukromého vlastníka pana Rene Vendeoly ve městě Valencia. Tento pán - velký milovník přírody a samovzdělaný expert v oboru botaniky a ornitologie, nemusel být nikterak dlouho přemlouván, aby kance věnoval do záchranného chovu. Problémem však paradoxně bylo přesvědčit poněkud neohebný a pomalu jednající management NFEFI k uspořádání samotné akce převozu. Sameček tedy musel čekat celé další dva roky.
V letošním roce se tento problém chystá vyřešit nadace Talarak. Díky aktivitě Pavla Hospodářskeho byl vypracován plán pro udržení životaschopné populace sambara skvrnitého (Rusa alfredi), prasete visayánského (Sus cebifrons) a zoborožce rýhozobého (Penelopides Panini). Řečeno jinak: jedním z hlavních cílů nadace Talalak je též vytvoření podmínek pro to, aby chov těchto kriticky ohrožených druhů nebyl již nikdy v NFEFI takto drasticky regulován.
NFEFI souhlasila s převozem kance od pana Rene Vendeoly až poté, co představitelé nadace Talalak zaručili ustájení 12 prasat sudských ve stanici v Kabankalan city. Samotný převoz byl proveden 2. května za technické asistence představitelů nadace Talarak. Prezident nadace Dino Gutierrez k tomuto účelu zapůjčil vlastní automobil pick up a financoval celý převoz z vlastních zdrojů, za což mu patří náš dík.
O průběhu transportu Vás budeme informovat!
09-03-2010

Zdravím z Filipín.
Momentálně se nacházím na ostrově Negros v záchranném centru Talarak ve městě Kabankalan.
Momentálně se nacházím na ostrově Negros v záchranném centru Talarak ve městě Kabankalan.
Máme plné ruce práce. Stavíme totiž nové voliéry, které musí být do konce dubna hotové, protože jsme dostali 22 ptáků zabavených pašerákům. Navíc se nám podařil další „úlovek“ - u jednoho čínského obchodníka jsme objevili samičku vzácného zoborožce Waldenova (Aceros waldeni) s mládětem. Tyto dva exempláře, byť ve velmi zuboženém stavu, se podařilo k oboustranné spokojenosti vyměnit za dva zlaté bažanty. Špatná zpráva je, že zoborožců prý bylo původně pět, ale tři z nich pašeráci bohužel snědli. Bereme-li v úvahu, že podle skeptických odhadů čítá světová populace těchto kriticky ohrožených ptáků méně než 200 kusů, tak z hlediska přežití druhu se jedná opravdu o velkou ztrátu.
Další dobrá zpráva je, že přestože jsme samici dávali asi 30% šanci na přežití, tak přežila a má se k světu. Nejprve jsme ji krmili sondou přímo do hrdla, podávali jsme jí speciální směs z moučných červů, myších mláďat, ovoce a vitamínů. Teď už přijímá potravu sama. Mládě na tom bylo o něco lépe. Je krmeno ručně a nyní bydlí v krabici od banánů napodobující jeho hnízdo v dutině stromu. Je to proto, aby si nezvykalo na lidi a posléze se nezamilovalo místo do zoborožce do člověka. Navíc má velmi citlivé oči, které si musí na světlo zvykat postupně. Jestli je to samička, nebo sameček bude zřejmé přibližně v osmdesáti dnech života, což bude asi tak za měsíc. Byli bychom velmi rádi, kdyby to byla samička.
Jediná populace zoborožců Waldenových v zajetí na ostrově Panay, která čítá v současné době 26 jedinců, je totiž velmi zranitelná. Projevilo se to nedávno, kdy do chovné voliéry pronikla krajta a zabila chovný pár i s mláďaty. Máme tam osm samců, pro které zatím nemáme samice. Rádi bychom proto vytvořili další chovnou skupinu na Negrosu, protože „není dobré mít všechna vejce v jednom košíku“.
Zabavení ptáci byli jak holubi nikobarští (Caloenas nicobarica), zajímaví tím, že jsou uzpůsobeni přelétávat velké vzdálenosti a hnízdí na malých neobydlených ostrůvcích, tak i vzácní endemiti holubi leskohlaví (Ducula poliocephala, holubi kovoví (Ducula aenea palawana) a také žluvy čínské (Oriolus chinensis yamamurae) a datlové malabarští (Dryocopus javensis philippinensis), kteří nejsou ohroženi přímo, ale vzhledem ke způsobu hnízdění a způsobu života se označují jako zranitelní. Po rekonvalescenci je budeme vypouštět do předem vytipovaných oblastí, většinou tam, kde již byli vyhubeni a kde je můžeme nadále monitorovat.
Do konce dubna bychom měli mít hotovou vypouštěcí voliéru, na kterou se těším. Bude to jakási „rehabilitace“ pro ptáky před vypuštěním.
V květnu bych měl odjet na ostrov Sumatra, kde jsem slíbil pomoc panu Tomáši Ouhelovi. To vsak už je jiná historie.
http://www.iucnredlist.org/details/142014/0
http://negrosforests.org/
http://pbcfi.org.ph/tag/mari-it-conservation-park

Dano já teď opravdu lítám jak hadr na holi a večer, když sednu k počítači, tak usínám. Včera vypli proud, tak jsem šel spát. Jak budu mít trochu psavou náladu, tak se zase o něco pokusím.
Pavel
06-04-2010

Zpráva z Filipín
Ahoj Dano,
omlouvam se za odmlku, mame ted dost frmol - zacala sezona a konecne snad dotahneme tu nadaci a tak Jak je u Vas?
Posilam tedy tu slibenou fotku zoborozcich miminek s maminkou- jak vidite narodili= vylihli se nakonec 3 (a 2 neoplozena vejce byla0)- stejne jako loni v breznu od tohoto paru- lonni to byli 3 samicky- dnes uz jsou velke slecny a maji zenichy- mozna pristi rok nektera z nich uz zahnizdi. Jinak mame 3 nepribuzne mlade samicky ktere byly prijaty do zachraneho centra v rijnu lonskeho roku tak si prejem, aby z techto letosnich zoborozcich kuratek vyrostli 3 pekni kluci abychom je mohli hned doparovat.
Moc zdravime
Pa
26-01-2010

První přírůstek v roce 2010
Dnes se narodil ohrozeny endemit ostrova Negros zoborozec ryhozoby (Penelopides panini).
V našem záchranném centru Talalak na ostrově Negros se dnes narodil (správně vylíhl) ohrožený endemit ostrova Negros zoborožec rýborohý (Penelopides panini). Protože samice má ještě další tři vejce a mláďata se obyčejně rodí v rozmezí dvou dnů, snad se dočkáme ještě dalších.
Pavel
Pátek 8. ledna 2010